O bazilice

Vyšehrad....místo, kde si historie podává ruku s přítomností a dotýká se věčnosti. Chrám je především posvátný prostor, kde se generace lidí po víc než devět století setkávají s Bohem. Pojďme se tudy společně projít a seznámit se: Kapitulní chrám svatých apoštolů Petra a Pavla byl společně s Královskou kolegiátní kapitulou založen kolem roku 1070 prvním českým králem Vratislavem II. (1061-1092). Když Vratislav přenesl své sídlo z Pražského hradu sem, stal se na čas Vyšehrad hlavním centrem Čech a vyšehradský kostel druhým nejvýznamnějším chrámem v zemi (po svatovítské katedrále, při níž sídlil pražský biskup). Byl vícekrát přestavován, naposledy na přelomu 19. a 20.stol. do současné novogotické podoby, v době největšího rozkvětu (za vlády Karla IV.) dosahoval téměř trojnásobných rozměrů. Papež Jan Pavel II. mu dal čestné jméno „Basilica Minor“ (r.2003). O významu zdejšího chrámu svědčí i skutečnost, že císař Karel IV. ho začlenil do tzv.Korunovačního řádu. Proces korunovace začínal již v předvečer společnými modlitbami právě tady a po noci strávené na modlitbách se budoucí král na znamení pokory vydal se svou družinou pěšky(!) na Pražský hrad, kde korunovace pokračovala již slavnostním ceremoniálem.
Kapitula = společenství kněží (tzn. kanovníků), kteří společně pečují o chrám a duchovní život věřících, v minulosti i dnes jsou často pověřováni důležitými úkoly ve prospěch církve v Čechách. Po staletí kapitula podléhala přímo biskupovi města Říma – papeži – a zajišťovala kontakt mezi církví v Čechách a církví v Římě. Proto byl také jejím prvním patronem apoštol Petr. Historicky nejznámějším členem vyšehradské kapituly byl po celém světě oblíbený světec Jan Nepomucký. Vyšehradská kapitula je jednou z nejstarších právnických osob v naší zemi, s nepřetržitou kontinuitou od svého založení. Dnes (stejně jako v minulosti) kněží kapituly pomáhají lidem nacházet dobro a naplňovat život. Z architektonického hlediska tvoří chrám pětilodní pseudobazilika s kaplemi v bočních lodích a hloubkovým, trojboce uzavřeným kněžištěm. Interiér chrámu je vymalován v secesním slohu, inspirován dílem Alfonse Muchy. Malbu typicky pro secesi krášlí ornamenty, listy, květy, neobvyklé barvy a měkké, vlnící se křivky. Na sloupech vidíme secesní portréty světců. V bazilice najdeme  11 bočních kaplí, novogotické a barokní obrazy světců, kopii vzácného deskového gotického obrazu (originál je zapůjčen Národní galerii) Panny Marie Vyšehradské, jinak zvané Dešťové, z období po r.1355, umístěný na oltáři mezi sv. Václavem a sv. Ludmilou. Vlastní kaple připomíná událost, kdy r.1638 v době velkého sucha se při přenášení obrazu do kostela sv. Pankráce spustil dlouho očekávaný déšť. V 17.–19. stol. se k Panně Marii Vyšehradské konaly prosebné poutě o déšť. Dnes kaple P.Marie Dešťové nabízí možnost před obrazem Madony zapálit svíčku za své blízké (ročně se jich zapálí přes 30.000..!). Dále si můžeme povšimnout vitráží, což jsou jsou skleněné mozaikové výplně oken skládané do olova z obvykle barevných, často i malovaných malých skel, která dohromady tvoří obraz. V bazilice najdeme v oknech postavy svatých a důležité události z Ježíšova života. Namátkou třeba Vánoce - narození Ježíše v Betlémě, daleko od domova, v samotě, špíně, neutěšených podmínkách. Maria a Josef vědí, co Ježíš svým narozením přináší – důkaz, že  nekonečný Bůh je především Bohem milujícím, protože jinak by se  nestal člověkem. A to je rozhodně důvod k radosti. Nejen o Vánocích.
Vyšehradská zvonkohra hraje každou hodinu od 9 h do 21 h. V paměti je celkem 50 písní přizpůsobených liturgickému období. Skládá se ze 17 zvonů zvonkohry. Ve věži se nacházejí ještě 4 velké zvony (Marie, Josef, Richard a Václav), které zvoní samostatně. Mohou ale zvonkohru doplnit. Zvony jsou uváděny v pohyb elektrickým pohonem, který je naprogramován počítačem. V paměti je celkem 50 písní přizpůsobených liturgickému období. K počítači je možné připojit klaviaturu, na které je možné zahrát libovolnou melodii ručně v daném tónovém rozsahu.